again? yes.

24. března 2015 v 20:20 | Cay. |  Thinking
Páni, dnes je to přesně dva roky, co jsem sem přidala první článek. Neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Né že by mi na nějak záleželo na tom, že jsou to dva roky, ale je to takové pěkné, že to vyšlo na den přesně po dvou letech :) Každopádně jsem se sem vrátila a věřím, že litovat nebudu.

Nevracím se s touhou po spoustě lidí, kteří budou číst mé články, ani nejsem zpět s vyhlídkou na velký počet komentářů. Po dvou letech opět píšu na tenhle blog, protože mi začalo chybět místo, kam můžu napsat téměř cokoliv. V poslední době přemýšlím nad spoustou témat a všechny do jednoho si je chci zapsat, protože je zkrátka nechci zapomenout.

Proto nechci, aby tento blog byl jen další nepovedený deníček, ani tu nechci nacházet obrovské množství hloupých řetězáku. Na téhle stránce chci vytvořit souhrn všeho co mě potká a co mě nějakým způsobem donutí přemýšlet, co mě donutí sepsat na to článek. Baví mě to, baví mě psát úplně o čemkoliv a častokrát vlastně o ničem a baví mě tvořit si tu vlastní místo, které je podle mých představ a do kterého mi nikdo nemá právo mluvit. Proto se tentokrát obejdu bez spousty pravidelných navštěvovatelů. Jediné, co chci je, aby byl můj blog plný zajímavých a poutavých článků. Někdy o něčem, jindy třeba absolutně o ničem. Jako teď.

Tyhle tři zmatené odstavce berte jako začátek všeho, co si zde plánuji.

 

back. #

23. srpna 2013 v 11:29 | Cay. |  Others
Zdravím. Tak jsem zpátky. Nevydržela jsem to bez tohohle blogu :D. Můj druhý blog se sice rozjel, ale nějak jsem tam nepřidávala. Neměla jsem čas, neměla jsem náladu a přiznám se, nějak mi ten blog nepřirostl k srdci. Určitě né tolik, jako tenhle blog. ♥
O návratu sem jsem přemýšlela už dlouho, ale nikdy jsem se k tomu 'nepřinutila'. Až dneska večer, kdy jsem přemýšlela, seděla na stejném místě, jako ten večer, kdy jsem sem napsala ten úvodní článek a dostala chuť zase se sem ozvat. Vím, že nebudu litovat. :)
Budu se snažit, zase to tady rozjet. Snad se mi to dohromady s vámi podaří. Doufám.
with love, Cay. )

sorry, sorry, sorry, but.. :3

10. dubna 2013 v 13:20 | Cay. |  Diary
Čáute. Moc se omlouvám, že jsem dlouho nepřidala nic, ale nebyla nálada ani žádný čas. Od neděle jsem se nezastavila. Škola, venek, kroužky a spát. Doslova, jako :/ Teď jsem si našla čas jen proto, že sedím ve škole, v IT a mám pár minutek volna.

Jinak hodně jsem přemýšlela, psala si s úžasnou Unirocn a dospěla k názoru, že si založím nový blog. Nebude to ale úplně klasický deníčke. Tak nějak bude jiný. Uvidím ještě, co všechno tam budu psát, ale. Sem ho psát ale nebudu. Nechci, aby ho věděli všichni, chci, abyste mě tam brali jako jiného člověka.

Chceš vědět můj nový blog? Napiš si na mail kamik200@seznam.cz
Tam ho napíšu všem:')

Dneska se ještě pokusím ozvat:) :3
Musím ale říct, že jste mi fakt chyběly. Mám vás čím dál víc ráda, jste úžasní :')

..je konečně tady a i to počasí začíná konečně trochu vypadat :D :)...
 


Horses. My life, my love.

2. dubna 2013 v 18:59 | Cay.
Ahojte :) Moc díky za komentáře u minulého článku :D Fakt jste mě moc potěšili, taky vás mám tak ráda :) ♥
Mám tu pro vás druhou povídku zde na blogu. Je o koních a budu ráda , pokud si ji přečtete. Je to ale zase samozřejmě na vás :') Ano, je to dlouhé ale já fakt ocením, když si to přečtete :') Díky.


Horses.

Popadla jsem do ruky ohlávku a zavřela jsem za sebou stáj. Cítila jsem se skvěle. Jako shopaholička, když má jít nakupovat. Jako gambler, kterému otevřeli nový hrací automat. Ne, cítila jsem se ještě líp. Cítila jsem se jako jezdkyně, která si jde na pastvu pro svého koně.

Abych byla přesnější, pro svojí kobylku. Meggy, se jmenovala. A byla úžasná. Teda, úžasná. Ona byla přímo dokonalá. Nádherná ryzka s hvězdičkou na čele, která byla ždy ochotná pomoct mi. To ona mi pomáhala snášet všechyn ty problémy, co jsem měla s klukem, ve škole. Díky ní jsem ještě pořád přežívala a veděla jsem, že ona to ví. Že ona ví, že je pro mě všechno.

Už z dálky jsem ji viděla. Spokojeně se pásla ve slunečních paprscích a občas si spokojeně popošla za dalším, šťavnatým trsem trávy. Pak se zarazila, zvedla hlavu a zavětřila. Všimla si mě. V tu chvíli žádná tráva neexistovala. Koukla na mě svýma kaštanovýma očima a už, už si to mířila cvalem ke mně. Poskočilo mi radostí srdce. BYla jsem tak ráda, že je tu někde na světě tvor, který mě má přece jen rád. Rád víc, než sám sebe.

Protáhla jsem se pod dřevěnou ohradou a rozběhla se jí naproti. Zastavily jsme se asi metr od sebe. Ona naklonila hlavu, chtěla vědět, co si o tomhle všem myslím. Já už na nic nečekala. Pustila jsem ohlávku do trávy a rozběhla se k ní. Měkce jsem jí 'vyskočila' na hřbet a celá se usmívala.

Podívala jsem se napravo a potom nalevo. Nakonec se můj pohled stočil do slunce. Zářilo na obloze, jako každý jiný den. Ale pro mě tohle nebyl den, jako každý jiný. Byl něčím vyjímečný. Usmála jsem se a pobídla Meggy ke cvalu. Ta se lehce rozběhla a už jsem doslova letěli pryč. Letěli jsme za svým snem. Pryč od reality. Kruté reality. A já si uvědomila, že tohle je můj život. A že jediné co chci, je strávit ho celý po boku tohohle neuvěřitelně úžasného a silného zvířete...


Končím, těšilo mě.

1. dubna 2013 v 18:19 | Cay.
Ahojte, naposledy. Dneska jsem se definitivně rozhodla. Končím na tomhle blogu. Nezvládám to, mám pocit že mé články nikdo nečte a mám na práci jiné a důležitější věci. Mrzí mě to, ale je to jediné správné řešení.

Chtěla bych vám naposledy poděkovat za všechno. Za komentáře, za váš čas, který jste tu strávili. Budete mi chybět. Mám vás moc ráda, pořád vás budu mít ráda, i když tu nebudu. <3

Možná se někdy vrátím. Ale moc v to nedoufejte. Tenhle článek se mi píše těžce, nevíte, jak byl pro mě tenhle blog důležitý. Ale život jdedál, že ano.



Thank you, darlings :O♥

31. března 2013 v 19:59 | Cay. |  Others
Ano. Tenhle článek patří vám. Pouze a jen vám, čtenářům a návtěvníkům mého blogu.
Článek možná bude trochu delší, ale byla bych ráda, kdybyste si ho přečetli :')

Nikdy jsem se sem na blog už nechtěla vracet. Ale ještě víc nesnáším zakládání nových blogů, kdem usím začínat úplně odznovu, takže když jsem prohrála sázku s kamarádkou a musela si založit autorský blog, radši jsem šla na starý. Na tomhel blogu jsem byla dlouho, asi před 3 roky, a zažila toho tady mnoho. Víc, než byste si mysleli :) Tady začínala má blogová "kariéra".

Ale za tu dobu, jsem tu nezažila lepší návštěvníky, než jste teď, VY.
Jste úžasní. Pokaždé, když sem dojdu, a vidím že mi sem přibylo dalších 5 komentářů, začnu se usmívat a hned se cítím mnohem lépe. I když se mi nechce nic dělat, nechce se mi přidávat, když vidím to množstí krásných komentářů, hned mám najednou chuť, něco pěkného vám sem napsat.

Někdy si říkám, že mé články tu určitě nikdo nečte, koho by taky bavilo, číst život takové obyčejné , náctileté holky. Ale když potom vidím, jak vác to zřejmě zajímá, mám chuť pokračovat. Hodněkrát už jsem chtěla skončit, ale neskončila. Díky vám. Vám moc děkuji, že mám možnost někomu se svěřit. Lepší návtěvníky a affs jsem si ani nemohla přát.

Takže jenom ve zkratce: Moc vám děkuji, jste naprosto úžasní. :O <3


Velikonoce, sobota a pohoda <3

30. března 2013 v 12:06 | Cay.
Ahojte :). Tenhle článek píšu vcelku ve spěchu, protože malinko nestíhám :P
Prázdniny oficiálně skončily, ale pořád tu máme vikend a Velikonoce, takže pohodička :D Dneska jsem nabarvila vajíčka a odpoledne bych měla jít asi po 3 měsících jezdti na koně. Nejvíc se těším <3.

Moc , moc děkuji za tolik komentářů a pochval k povídce, vůbec jsem to nečekala - Děkuji! :)

Jinak, všem vám chci popřát fakt hezké Velikonoce a užijte si je (pokud to vůbec jde :D)

Awwrr. :O

Ve stínu malování.

29. března 2013 v 11:09 | Cay.
Ahojte :). Tak jsem dneska ráno vstala, popadla ntb a jen tak ledabyle jsem začala psát nějaký příběh, povídku.
A napadlo mě, že bych ji sem mohla zveřejnit, třeba by se vám líbila :). Nejdřív jsem ji chtěla dát na pokračování, ale nakonec jsem ji, jak mám v oblibě ukončila "volným koncem" . :)

Mám na vás prosím, jenom jedno přání.
Nenutím vás číst tu povídku, přece jenom je dlouhá a možná pro vás i nudná, ale nekomentujte mi tenhle článek, pokud si ji opravdu nepřečtete. Hodně moc pro mě znamenají vaše názory, proto chci jen pravdivé a upřímné. Kritizujte si, to klidně, kritku beru, ale jen, pokud si to opravdu přečtete. Díky :)

________________________________________

Slunce pomalu zapadalo za obzor a já v tichosti seděla na vlhké trávě v parku. Věděla jsem, že bych se měla každou chvilku zvednout a jít domů, za "matkou", ale nechtělo se mi. Ještě chvilku, ještě chvilku, říkala jsem si a natočila hlavu tak, aby mi poslední sluneční paprsky dopadaly na obličej. Pak slune zapadlo za obzor a nebe se zešeřilo.

Opravdu se mi domů nechtělo. Nechtěla jsem se vrátit za tou příšernou macechou, která by mi stejně jenom celý večer nadávala a nutila mě dělat spoustu příšerných věcí. Už to byl rok, co mi umřela maminka a 2 měsíce, co se mi zabil táta a já zůstala na krku své nevlastní matce. A před pár dny mě už opravdu opustila naděje, že by mě mohla mít někdy ráda. Že by mě když se vrátím ze školy domů obejmula a řekla mi, jak moc mě má ráda, místo aby na mě vychrlila dávku svých obvyklých nadávek na téma kde jsem byla, co jsem dělala a jaktože jsem neudělala tohle a zase tamto.

Neochotně jsem se teda zvedla ze země, popadla svojí roztrhanou tašku, kterou jsem za žádnou cenu nesměla ztratit, protože jsem věděla, že macecha mi novou v žádném přípřadě nekoupí a šla. Byla jsem na tom bídně. Neměla jsem moc peněz, jen něco málo, co jsem si dokázala vydělat prodáváním v krámu a většina jich padlo na tužky, barvy a skicáky, protože malování bylo mou jedinou útěchou na tomhle děsném světě. Byla jsem umělkyně srdcem i duší.

Díky malování jsem dokázala přežít i ty nejhorší chvíle s nevlastní matkou. Vzala jsem tužku, papír do uší jsem si pustila smutné písničky a začala malovat. Dokázala jsem úchvatné obrázky když jsem chtěla. A věděla jsem, že se jen tak nevzdám. Už jen necelý rok a budu osvobozena. Už jen rok a odjedu pryč. Na uměleckou školu, kilometry daleko od ní. Budu šťastná.

A s novým odhodláním přežít posledních pár měsíců jsem statečně otevřela dveře k nám domů.

......

řetězák, oh yes! :D

28. března 2013 v 21:09 | Cay. |  Others
Pamatuji si, jak jsem tyhle 'roztomilé' řetězáky na svých bývalích blozích vyplňovala docela často:D
A teď jsem na jeden narazila, tak jsem si tak trochu zavzpomínala na staré časy a jeden si zase vyplnila ! :3

Šest věcí, kterými se uklidňuješ:
>> - Hudba :3
>> - Čokoláda
>> - Moje fenka
>> - Úvahy, že jsem na tom ještě přece jenom dobře :)
>> - Pokec s kamarádkou :*
>> - Vypsání se do deníčku/ na blog

Pět oblíbených druhů ovoce:
>> jahody
>> melouny
>> broskve
>> pomeranč
>> mandarinka


Tři věci, které máš teď na sobě:
>> tričko z Londýna :3
>> ponožky
>> čepicii :D

O čem teď přemýšlíš:
o blogu, a protože si lámám hlavu na těmito odpověďmi, nemám čas nad ničím přemýšlet.

Kde je tvůj mobil:
Asi někde pohozený na stole :D

Kde obvykle spíš:
asi jako každý normální člověk, v posteli, víš co:D

Jakou poslední věc jsi jedla:
rohlík a sýr :)

Jakého máš mobilního operátora:
Vodafone)

Který film jsi viděla naposledy:
tak to nevím, teď jsem se dívala jen na seriály :D

Kdy sis naposledy holila nohy:
Včera :D

Cos dělala dnes ráno v osm hodin:
Spala :D

Znáš slova své oblíbené písničky:
Yeah, asi jo:D

Kolik odlišných nápojů jsi dneska pila:
3 :D čaj, voda, šťáva :D :')

Kterou jednu věc bys chtěla na sobě změnit:
Asi žádnou, mám se ráda taková, jaká jsem ;')

Kdy naposledy jsi byla zraněná:
fyzicky asi před rokem :D

Co máš v plánu dělat v pátek večer:
zítra? odpočívání, barvení vajíček a nudičkaa :D

Je něco, co tě hodně naštve:
ano.
To, že ho nikdy nebudu mít & to, že je tak úžasný).

Jakou zmrzlinu máš nejraději:
Vanilkaa')

Už jsi někdy byla na večírku nahá?
ne. nikdo nechodí na večírek nahý, ne?:D

Jméno člověka, který ti teď chybí:
...

Máš jméno podle prarodičů:
ee, uf.

Kdo tě miluje:
rodina, pejseek ♥

Už jsi někdy něco zlomila:
Ruku, jsem šikulka, ano :D

Byla bys raději klukem nebo holkou:
holkou, mám ráda líčení, oblékání apod. )
ale kluci to mají v mnoha ohledech jednodušší ;)

Kdo z tvého okolí je nejvíce zkažený:
pár holek ze třídy ,)

Vyhrát deset milionů nebo pravou lásku:
lásku, prosím :)

Sex v kostele:
ne, díky.

Máš kluka nebo holku:
nee.

Chodila bys někdy s starším nebo mladším:
Věk je mi jedno, jde mi o chování dotyčného :)

Oblíbené jídlo:
pizza, špagetyy :O

Máš doma porno:
nope, kámo -.-

Máš narozeniny o prázdninách:
nemám)

Už můžeš volit:
nemůžu a věřte nebo ne, jsem za to ráda.

Byl někdo ve tvém okolí ve válce:
nevím o tom..

Jsi vegetarián:
Nejsem, a asi bych do toho nešla.

Bojíš se globálního oteplování:
ani nějak nee)

Máš ráda lední medvědy:
jsou ňuňu, ale tak light, víš co:D

Jakou písničku chceš zahrát na pohřbu:
nějakou tou dobou aktuální)

Už jsi něco měla se svým sousedem:
nečekaně ne -_-

Splnil se ti nějaký sen z dětství:
ano :3

Nosíš oblečení svého přítele:
nemám přítele, takže asi těžko.

Spíš člověk do města nebo do přírody:
příroda, ale miluji velkoměsta :')

Máš menší velikost bot než 36:
nee, už ne:D

Jsi hodně zkažená:
nejsem, to se jenom hodně lidem zdá -.- :D

Ano, ano, je to takový nudný článek, ale tak trochu i změna, ne? :))

prázdniny, nuda, kreslení :3

28. března 2013 v 17:49 | Cay. |  Diary
Čáu. Tak co, jak si vy užíváte prázdniny? U mě největší pohodička :D :3

Dneska jsem vstávala asi v 9:15, v klídku jsem posnídala a sedla si k ntb. Pak jsem poobědvala, a odpoledne šla se sestrou nakoupit něco do ledničky :D Tak jsme si něco koupily a nakonec já: "Hele, nekoupíme si zmrzlinu?" Tak jsme si vzala každá nanuka do ruky a šli domů. Po cestě se na nás teda lidi docela dívali , jak jsme tak lízali tu zmrzlinu, ale jinak pohoda :D Potom jsem až doteď malovala jeden obrázek, který nakonec dopadl hrozně , půjdu ho ještě přemalovat ;)

Mm, dala bych si znovu :3

Jinak, dneska začnu psát nějakou tu povídku :') Už mám i nápad.
Najde se někdo, kdo si ji přečte? Abych věděla, jestli to má cenu :)

Kam dál