Duben 2013

sorry, sorry, sorry, but.. :3

10. dubna 2013 v 13:20 | Cay. |  Diary
Čáute. Moc se omlouvám, že jsem dlouho nepřidala nic, ale nebyla nálada ani žádný čas. Od neděle jsem se nezastavila. Škola, venek, kroužky a spát. Doslova, jako :/ Teď jsem si našla čas jen proto, že sedím ve škole, v IT a mám pár minutek volna.

Jinak hodně jsem přemýšlela, psala si s úžasnou Unirocn a dospěla k názoru, že si založím nový blog. Nebude to ale úplně klasický deníčke. Tak nějak bude jiný. Uvidím ještě, co všechno tam budu psát, ale. Sem ho psát ale nebudu. Nechci, aby ho věděli všichni, chci, abyste mě tam brali jako jiného člověka.

Chceš vědět můj nový blog? Napiš si na mail kamik200@seznam.cz
Tam ho napíšu všem:')

Dneska se ještě pokusím ozvat:) :3
Musím ale říct, že jste mi fakt chyběly. Mám vás čím dál víc ráda, jste úžasní :')

..je konečně tady a i to počasí začíná konečně trochu vypadat :D :)...

Horses. My life, my love.

2. dubna 2013 v 18:59 | Cay.
Ahojte :) Moc díky za komentáře u minulého článku :D Fakt jste mě moc potěšili, taky vás mám tak ráda :) ♥
Mám tu pro vás druhou povídku zde na blogu. Je o koních a budu ráda , pokud si ji přečtete. Je to ale zase samozřejmě na vás :') Ano, je to dlouhé ale já fakt ocením, když si to přečtete :') Díky.


Horses.

Popadla jsem do ruky ohlávku a zavřela jsem za sebou stáj. Cítila jsem se skvěle. Jako shopaholička, když má jít nakupovat. Jako gambler, kterému otevřeli nový hrací automat. Ne, cítila jsem se ještě líp. Cítila jsem se jako jezdkyně, která si jde na pastvu pro svého koně.

Abych byla přesnější, pro svojí kobylku. Meggy, se jmenovala. A byla úžasná. Teda, úžasná. Ona byla přímo dokonalá. Nádherná ryzka s hvězdičkou na čele, která byla ždy ochotná pomoct mi. To ona mi pomáhala snášet všechyn ty problémy, co jsem měla s klukem, ve škole. Díky ní jsem ještě pořád přežívala a veděla jsem, že ona to ví. Že ona ví, že je pro mě všechno.

Už z dálky jsem ji viděla. Spokojeně se pásla ve slunečních paprscích a občas si spokojeně popošla za dalším, šťavnatým trsem trávy. Pak se zarazila, zvedla hlavu a zavětřila. Všimla si mě. V tu chvíli žádná tráva neexistovala. Koukla na mě svýma kaštanovýma očima a už, už si to mířila cvalem ke mně. Poskočilo mi radostí srdce. BYla jsem tak ráda, že je tu někde na světě tvor, který mě má přece jen rád. Rád víc, než sám sebe.

Protáhla jsem se pod dřevěnou ohradou a rozběhla se jí naproti. Zastavily jsme se asi metr od sebe. Ona naklonila hlavu, chtěla vědět, co si o tomhle všem myslím. Já už na nic nečekala. Pustila jsem ohlávku do trávy a rozběhla se k ní. Měkce jsem jí 'vyskočila' na hřbet a celá se usmívala.

Podívala jsem se napravo a potom nalevo. Nakonec se můj pohled stočil do slunce. Zářilo na obloze, jako každý jiný den. Ale pro mě tohle nebyl den, jako každý jiný. Byl něčím vyjímečný. Usmála jsem se a pobídla Meggy ke cvalu. Ta se lehce rozběhla a už jsem doslova letěli pryč. Letěli jsme za svým snem. Pryč od reality. Kruté reality. A já si uvědomila, že tohle je můj život. A že jediné co chci, je strávit ho celý po boku tohohle neuvěřitelně úžasného a silného zvířete...


Končím, těšilo mě.

1. dubna 2013 v 18:19 | Cay.
Ahojte, naposledy. Dneska jsem se definitivně rozhodla. Končím na tomhle blogu. Nezvládám to, mám pocit že mé články nikdo nečte a mám na práci jiné a důležitější věci. Mrzí mě to, ale je to jediné správné řešení.

Chtěla bych vám naposledy poděkovat za všechno. Za komentáře, za váš čas, který jste tu strávili. Budete mi chybět. Mám vás moc ráda, pořád vás budu mít ráda, i když tu nebudu. <3

Možná se někdy vrátím. Ale moc v to nedoufejte. Tenhle článek se mi píše těžce, nevíte, jak byl pro mě tenhle blog důležitý. Ale život jdedál, že ano.